Bozkov a husité

Naši předkové v Bozkově i okolí si při různé příležitosti přáli navzájem ochranu Panny Marie Bozkovské, Matičky Bozkovské, Královny hor. Věřili, že budou-li mít její ochranu, pak přijde zdraví a pohoda i kus potřebného štěstí.
Mezi věřícími spoluobčany může podobné přání zaznít i dnes, protože přes všechen pokles víry a zesvětštění křesťanů mariánská úcta v Bozkově stále žije. Již řadu století . Je to 700 let? O něco více? Nebo méně? Nevíme. Byla vždy stejně silná a teprve v poslední době klesla na nejnižší úroveň? Ani na to se nedá s určitostí odpovědět. Musíme totiž rozlišovat mezi věřícími křesťany a mariánskými ctiteli. Kdybychom položili otázku, kdy v historii bylo v Bozkově nejméně křesťanů, pak bychom mohli zcela jasně odpovědět. Právě v současnosti. Na přelomu 20. a 21.století. S mariánskými ctiteli je to trochu jinak. Rovnice křesťan rovná se ctitel P.Marie absolutně neplatí. To je individuální záležitost každého věřícího. Je všeobecně známé, že u protestanských církví není úcta ke svatým tak praktikována a rozšířena jako u katolíků a pravoslavných. A protože v Bozkově reformované církve hrály téměř 200 let jasně vedoucí roli, nemůžeme s určitostí říci, kdy byli ctitelé mariánští početně nejslabší. Zda dnes nebo na počátku 16.století. Za působení husitských kněží.
Tím jsme se dostali do doby, která byla pro naše předky těžká a smutná. Ale i zajímavá a vzrušující. Zážitků všeho druhu bylo dost. A právě do této doby bych vás chtěl pozvat. Máte-li čas a trpělivost číst, přijměte mé pozvání a vstupte se mnou do výtahu zpětného času. Na panelu svítí číslo 21. Abychom tehdejší dobu lépe pochopili, musíme se podívat na její začátek. Proto místo tlačítka s číslem 16 stisknu č.15. Za jízdy vám řeknu jeden svůj poznatek.
Nedávno jsem slyšel v jednom rozhlasovém pořadu, že vědci v oboru lidské psychologie zjistili, že lidé už snad po několik tisíciletí reagují stejně na určité podněty z okolí. Že třeba zrada, lhaní, pochvala, provokace, jizlivost a smích vyvolávaly u lidí před dávnými věky stejné pocity jaké známe my. Zkrátka, když vám někdo lže do očí a vy se rozzlobíte, tak stejně by se rozzlobil i váš dávný prapředek, kdyby před staletími musel vyslechnout stejné nehoráznosti, jakými jste právě obšťastňováni vy. To je důležité sdělení pro historiky.
A ještě vám chci říci, proč jsem vás pozval právě do husitské doby. Letos si připomínáme dvě kulatá výročí. Jedno místní a jedno celonárodní. Před 450. lety byl ulit v Hradci Králové starý bozkovský mariánský zvon a před 590 lety byl v Kostnici upálen mistr vysokého učeni pražského a nejvýznamnější český reformátor Jan Hus.
Výtah zastavil.Vystupme společně na blátivé bozkovské cesty první poloviny 15.století. Potvrzené skutečnosti, které známe, jsou dost skoupé. Už nezjistíme, kdy Husovo učení proniklo do Bozkova. Poutní ruch se jistě postaral o to, aby se naši předchůdci alespoň něco z něho dozvěděli. Je pravda, že nevíme kdy se k nám dostala ručně psaná Bible Bozkovská, která obsahovala opis Husova „Menšího výkladu Desatera " a byla psána diakritickým Husovým pravopisem. Šlo o nejstarší bozkovskou písemnou památku z let 1410 - 20. Pisatel ji začal psát ještě za Husova života. Je možné, že byla napsána pro bozkovskou farnost. Na faře vydržela až do roku 1920, kdy musela být odevzdána na biskupskou konsistoř do Litoměřic. Přímým svědkem počátku husitských bouří v Praze byl i Matěj z Bozkova. Benediktinský mnich břevnovského kláštera. Je možné, že Husovo vystoupení nemělo v Bozkově větší ohlas. Prostí lidé nechápali podstatu teologických a akademických sporů. To spíše rozuměli Husově kritice světských a náboženských poměrů. Moc je to ale neoslovilo, protože co Hus kritizoval, tvrdý postup feudálů a rozmařilý život kněží, v Bozkově neviděli. Semilská vrchnost nebyla tak bezcitná a místní farář Jan z Hořic a jeho kaplani měli k rozmařilému životu tak daleko, jako oni sami. Proto ani násilná Husova smrt nevyvolala v Bozkově pravděpodobně žádný radikální příklon k nově vznikající Husově straně. Bozkov zůstal katolický a stranou dění i po vypuknutí husitských bouří v roce 1419.
Skutečnost, že husité a katolíci jsou nepřáteli na život a na smrt zasáhla bozkováky až při husitském útoku na Bozkov, pravděpodobně v roce 1424. Po vydrancování hrádku a vypálení a zničení kostela si naši předkové uvědomili, že útok na Bozkov byl ideologický. Okolní kostely husité nezničili. To znamenalo jediné. Bozkov byl napaden proto, že šlo o poutní místo. Těch bylo tehdy v Čechách málo.Proto každé bylo považováno za baštu katolicismu. Poutní místa se ničila stejně jako kláštery. Bozkovákům to přineslo všeobecné zhoršení života. Ukončení poutního ruchu přineslo úpadek místním živnostníkům. Všem se ztížil náboženský život, protože věřící museli chodit do kostelů v Semilech a Držkově. Za špatného počasí to bylo dost obtížné. Můžeme si představit, že za této situace se drtivá většina našich předků držela katolické strany a husity vnímala jako nepřítele. Další válečné události se už Bozkovu vyhnuly a za několik desetiletí bylo v Bozkově všechno jinak. Jak k tomu došlo? Bozkováci utrpěli další šok. Rána, kterou dostali, přišla jako blesk z čistého nebe. V době kdy hlavní boje skončily a oni se mohli po bitvě u Lipan považovat za vítěznou stranu, přišla událost, která postavila všechno na hlavu. Dohodou všech českých stavů stvrzenou a podepsanou císařem Zikmundem, který byl jednou ze tří stran uzavírajících tuto v podstatě mírovou dohodu, byla úmluva o rozdělení farností mezi katolíky a husity.
A Bozkov byl bez ohledu na přání místních občanů přidělen husitům. Je pravda, že ani jinde se nikdo nikoho neptal. Naši předkové měli asi stejné pocity jako jejich potomci po Mnichovu. Také to bylo o nich a bez nich a také to asi brali jako zradu katolické strany. Stejný osud potkal i Držkov. Semily zůstaly katolíkům.
Husité zřídili v Bozkově svoji modlitebnu a příklon k husitství pomalu začal. Byly k tomu příhodné podmínky. V Semilech byl sice kostel a doma jenom modlitebna, ale i ta byla daleko blíž. Bůh byl u obou stejný. Bible stejná. Obřady také stejné. Ale čeština na straně husitů začala převažovat nad latinou katolíků. O Janu Husovi dostali informace a pohled z druhé strany. Jak šly roky, řady věřících jdoucí z Bozkova do semilského kostela stále řídly a místní modlitebna se zaplňovala stále víc. Mistr Jan přestal být kacířem a začal být vnímán jako mučedník. Jeho výročí upálení se slavilo jako svátek. Úcta mariánská úměrně k tomu klesala. Přitom nešlo o nějakou cílenou protimariánskou kampaň. Ale v Bozkově už nebyl mariánský kostel a po padesáti letech lidé znali poutní místo jen z vyprávění těch nejstarších. Nevíme,jaký vztah měli k zázračnému pramenu. Ale ten nikdy nebyl pojmenován „mariánský „.Lidé ho označovali jako Boží, Božský nebo zázračný.

Kam až tento vývoj došel, nevíme. Jisté je,že většina bozkováků se stala husity. Katolíci byli v menšině. Kolik jich bylo? Možná to byly jenom 2 či 3 rodiny. Ale také třeba 20%. To se už nikdy nedozvíme. Z této doby nejsou žádné písemné doklady o vnitřním životě Bozkova. Nevíme, zda v této době byli v Bozkově husitští kněží. Můžeme jen předpokládat, že asi ne. Do modlitebny jen docházeli. Kněží bylo tehdy málo. Řada kostelů obou stran byla bez kněze.
Nenápadně jsme se posunuli do 16.století. Informační vakuum trvá už 100 let. Je tu jen jedna výjimka. Víme, jak se střídají majitelé semilského panství, ke kterému Bozkov patří. V polovině 16.stol. je v Bozkově náhle všechno jiné. Je zde opět mariánský kostel a úcta mariánská překvapivě vysoká. Co se stalo, že došlo k tak velkému obratu? Co na to historikové? Podle P.J.Štajnygra utrpělo obyvatelstvo jistý šok. Po něm přešlo na katolickou viru a kostel byl katolický. Prof.Kalista a prof.Dolenský konstatují existenci kostela, ale neurčují komu patřil. Kalista si jen všímá vysoké úcty k P.Marii Bozkovské. Je zde samozřejmě slavná bozkovská legenda, která vznik nového kostela podrobně popisuje a seznamuje nás také s oním šokem, který s našimi předky pořádně zacloumal. Nechávám tuto legendu záměrně stranou, protože i v jejím textu chybí identifikace majitele kostela. Přijmeme tedy názor Štajnygrův, že kostel stavěli katolíci?
Dovolím si mu oponovat. A to i přesto, že považuji Pátera Štajnygra za největšího odborníka na bozkovskou historii, který pro sepsání bozkovských dějin udělal daleko nejvíce. Takové množství historických pramenů, jaké sehnal on, neposbíral nikdo před ním ani po něm. V tom už zůstane nepřekonán. Ale má to jeden háček. Fakta z bozkovské historie, které máme k dispozici, nesedí pěkně vedle sebe jako zboží v regálu. Někdy jsou od sebe dost vzdálené. V podobném případě musí historik tuto prodlevu překlenout vlastním výkladem. Někdy je možné více výkladů. Stačí i dva a už může být všechno jinak. Uvědomuji si, že oponovat tomuto Štajnygrovu výkladu znamená, že všechno by bylo opravdu jinak. Uvědomuji si, že kdo stavěl kostel, ten ho také vlastnil a ten do něj pořídil i starý mariánský zvon.
Přesto na své oponentuře trvám.Je samozřejmé, že potom musím tvrdIt, že kostel stavěli husité a stavěli ho pro sebe. Byl husitský a byli to oni, kdo pořídili mariánský zvon. Svým původem je zvonem husitským. .
Své tvrzení mohu doložit skutečnosti,že v té době zde působili husitští kněží a podle známých dohod se katolický kostel v Bozkově nemohl stavět. Zázrak, který naši předkové mohli vidět, si nevyložili jako pokyn pro přechod ke katolíkům. Utrakvisty nebo podobojí, jak si tehdy Husovi stoupenci říkali, byli i majitelé Semil a Navarova Jan Svojanovský a Zikmund Smiřický. Ani oni nepřešli ke katolíkům. Proč tedy ten mariánský reliéf na husitském zvonu? Vysvětlení je jednoduché. Vyznavači Husovi v Bozkově se stali velkými ctiteli P.Marie Bozkovské a vůbec jim to nevadilo. Jejich éra v Bozkově spěla pomalu ke konci.Vysokým stupněm mariánské úcty se nakonec bozkovští husité lišili od všech ostatních utrakvistů a když se kostel stal na konci 16.stol.protestanským a i oni se museli stát protestanty, mariánskou úctu jim nikdo nevzal a tím se lišili ještě více od ostatních členů nové luterské víry. Bylo to v nich tak zakořeněno, že i noví protestanští kněží to museli respektovat.
V našem cestování časem jsme dorazili do poslední třetiny 16.století. Naši husité se už záhy dozví, že jejich konzistoř se rozhodla přijmout protestanský bohoslužebný rituál a podobojí, zpřetrhají poslední pouto s katolíky a budou v nové luterské církvi. Čeští stavové zruší staré dohody o rozdělení farnosti a podle německého vzoru bude platit jednoduché pravidlo. Koho moc, toho náboženství. Situace bude stále horší a výbušnější. Nevraživost poroste a tolerance bude vadnout. Vstupme proto raději do výtahu času a stiskneme tlačítko s číslem 21.
Jsme zpět v naši době. Všechno je jiné . Z naší cesty do 15.a 16.stol. nezbyla ani jedna stavba. Jen dva svědkové zůstali. Na oltáři dnešního kostela je stále stejná socha P.M.B. a na věži je mariánsko-husitský zvon. Jeho sousedé se měnili. Další zvony byly pořízeny v roce 1624. Vydržely jenom sto let. Nové zvony byly pořízeny v době faráře A.Šalka. Jejich svěcení se zúčastnil i F.L.Riegr. O všechny zvony jsme přišli v průběhu světové války. Zůstal jenom náš starý známý. Po válce sehnal významný bozkovský farář Jos. Hofmann velký starý zvon, který spolu s malým umíráčkem tvoří současnou společnost našemu zvonu. Od této chvíle se husitský zvon musel smířit s tím, že je až druhý. Hofmannův zvon je větší a o 5 let starší. Elektrické zvonění bylo instalováno nejprve u něho a zrovna tak i automatika. Proto 50 let jsme slyšeli zvonit výhradně Hofmannův zvon. Za P.J.Juchy zvonily ekumenicky oba zvony. Nyní, už téměř rok, zní nad Bozkovem opět jen husitský zvon. Naposledy takto zvonil na konci války a v prvním období míru.A teď zvoní v roce, kdy uplynulo 60 let od skončení války. A co je zvláště zajímavé, že sólově zvoní v jubilejním roce 590. výročí upálení Mistra Jana Husa.
A ještě jedna historická spekulace. Nebyl husitský zvon ulit k příležitosti 140 výročí upáleni M.J.Husa? Je to jen spekulace. Nikdo už nám neřekne, zda bozkovští Husovi stoupenci zvolili toto datum ulití záměrně nebo jen náhodně. Faktem ale je, že ve výročním roce mučednické smrti Husovy ulit byl.
Náš dnešní výlet do bozkovské historie končí. Navštívili jsme první část dějin specifické bozkovské reformace - mariánské husity. Když uslyšíme jejich zvon, měli bychom si vzpomenout nejen na dvěstěletý úsek dějin bozkovské reformace, ale hlavně na její ekumenický rozměr. Na podivné působení Matky Boží v Bozkově. Katoličtí historikové říkají, že Bůh toto místo P.Marii daroval. Přes to se jej právě katolíci vzdali. Ale P.Maria ne. Rozhodně a úspěšně oslovila místní utrakvisty a protestanty a z nich si vybrala své nové ctitele. Právě v Bozkově se osvědčila jako ochránkyně a opravdová matka všech křesťanů. Bez ohledu na to, do které církve patří. V duchu tohoto odkazu mel by být Bozkov ekumenický. Na námitku, že je přece mariánský, je jen jedna odpověď. Právě proto, že je mariánský !!!
Ludvík Kousal