30 | 08 | 2016

Představení

Byla polovina roku 1949, když jsem se v malé chaloupce pod Bozkovem narodil. Polovina roku je hezké datum, neboť jsem pravidelně v ten den dostával ve škole vysvědčení. Jaké bylo, někdy lepší jindy prostě nějak horší, jak to v životě chodí. Základní školní docházku do první třídy jsem začínal v krásné vesnici Vlastiboř. Měl jsem tam hodně dobrých kamarádů a docela mě mrzelo, že můj otec, který tam dělal učitele, byl povýšen. Z malé vlastibořské jednotřídní školy dostal umístění na dvoutřídní školu, kde dělal učitele a ředitele zároveň. Byly to Alšovice, kousek nad Železným Brodem. Alšovice mě moc k srdci nikdy nepřirostly. Snad i tím, že jsme tam pobyli pouze 2 roky. Odchod z Alšovic byl velice smutný, protože StB a další komunističtí funkcionáři obvinily otce z toho, že podporoval na tehdejší dobu zapovězeného Skauta a Junáka. Navíc nad postelí v ložnici měl obrázek bozkovské Madony. To byl zřejmě největší problém a kvůli tomu musel opustit školství.

Následovala jeho cesta do Okresního stavebního podniku Semilech, kde ho stále pronásledovali estébáci, kontrolovali mu i obsah kapes, třeba 2× i 3× týdně, což mu deptalo zdraví a brzo zemřel.

Ze základní školy, kterou jsem vychodil v Jesenném, jsem se vydal na odborné učiliště železniční v Semilech, kde jsem se vyučil elektrikářem. I když mě toto řemeslo zajímalo a docela i bavilo, po vojně jsem se rozhodl elektrikáře opustit a vydat se hledat cestu k mé velké vášni – volantu náklaďáku. První zaměstnání řidiče jsem si odbyl na státním náboru u Ingstavu Hradci Královém. Následovala Kolora v Semilech, kde nastal zlom v mém životě. Musel jsem podstoupit operaci ledviny v Hradci Králové, tam zjistili, že mám jen jednu od narození, a tak potom následoval invalidní důchod. Jelikož mně stále ruce svrběli po volantu, tak jsem střídal různé brigády, tady na Semilsku, nejdéle z toho jsem vydržel v Jednotě, kde jsem hodně času jezdil s pojízdnou prodejnou. Po listopadu jsme si s manželkou vzali prodejnou  se smíšenkou v Příkrém a tu provozujeme dodnes, ač oba jsme již v důchodu, tak to máme jen takové přilepšení.

Aktuálně:

Klikni ke stažení skupinové fotografie -   sraz 9. třídy  ZŠ Jesenný, ukončení 1964

Povídání - Pohled bývalého školáka